Ze šuplíku na blog aneb jak a proč tohle začalo?

V úvodu každé knihy, článku či studie pisatel zpravidla poskytuje odpověď na otázku, co ho vedlo k tomu obnažit si nitro a oblažit čtenáře svým výplodem. Prozradit svou motivaci beru jako závazek vůči čtenářům tohoto blogu i já.

Ze šuplíku na blog… a zase zpět?

„Rozhodla jsem se, že budu psát blog,“ oznámila jsem nadšeně svému kamarádovi.
„Blog?“ zaznělo z jeho úst otráveně. Už nemusel nic říkat. Tímto jediným slovem korunoval plejádu nonverbálních projevů vyjadřujících znechucení a pochybnosti.
Odkryl tím i moje skryté obavy: Bude to někdo číst? Bude se to někomu líbit? Nebudou mi za to lidi, jak se říká hezky česky, kálet na hlavu? Nemají už náhodou všichni plné zuby té záplavy blogů na netu? Mnoho blogů – čtenářova smrt? Dokud to nezkusím, nezjistím to. Tak jsem se rozhodla, že to zjistím. Koneckonců ke psaní do šuplíku se můžu vrátit vždycky.
Tento blog je věnovaný pohádkám, pohádkovým příběhům, říkankám a čtení. Miluju děti. Miluju psaní. Miluju svět pohádek. Pohádky jsem vymýšlela nejdříve pro své děti. Teď se chci rozdělit i s vámi, malými i velkými čtenáři. Doufám, že něco z té pozitivní energie, kterou pociťuju při psaní, doletí během čtení i k vám.

Nejkrásnější vzpomínky na dětství

Taky chci vás, milí rodičové, prarodičové, tety a strejdové, podpořit v tom, abyste četli svým dětem. Když jsem byla dítě, ze všech knih jsem nejvíc milovala Hrubínův Špalíček veršů a pohádek. Pravidelně jsme jezdívali za babičkou a dědečkem do malé vesničky ve východních Čechách. Kromě babičky a dědečka jsem sem jezdívala právě za Špalíčkem. Dlouhá tříhodinová cesta pro mě znamenala skutečné peklo na zemi. Jako hodně maličkých dětí jsem i já v autě trpívala silnými nevolnostmi. Naše vozidlo značky Žiguli se se mnou fakt nepáralo, dál než do Hradce jsem to nikdy nevydržela.

Vidina večerního čtení ze Špalíčku mi ale vždycky pomohla udržet si duševní rovnováhu, když už byla důstojnost v tahu. K babičce a dědečkovi jsme se dostali zpravidla hodně k večeru, takže po příjezdu byl program jasný: přivítat se s prarodiči, poslat zmasakrovanému žaludku alespoň pár soust polévky, umýt se, najít někoho svolného ke čtení a přinést Špalíček.

Špalíček. Vydání z roku 1960. Byl nádherně ohmataný, trošku rozsypaný a opatřený nádhernými Trnkovými ilustracemi. Nikdy se mi listování touhle knížkou nezprotivilo. A jak voněla! Voněla tak, jak voní staré knihy – leckdo by se ošklíbl, že páchne zatuchlinou, ale já se té vůně nemohla nikdy nabažit. Zřejmě úchylka, ovšem vcelku neškodná. Provází mě celý život a ještě jsem nepocítila, že by nějak omezovala mě nebo moje okolí. Dodnes mám tu vůni úzce spjatou s krásnými zážitky z dětství.

Babiččino předčítání bývalo krásné. A když se knížky ujal dědeček, byla jsem v sedmém nebi. Moc si ho už nepamatuju, ale vím, že měl klidný, melodický, hluboko posazený hlas a nádhernou intonaci. Koneckonců při jeho čtení poslouchala napjatě celá chalupa, nejenom já. Vždycky jsem byla tak pohlcená dědovým přednesem, že jsem ani nepostřehla jeho hodně specifický přístup k předčítání – četl totiž jenom liché stránky.

Přísahám, nikdy jsem si toho podfuku nevšimla! Dozvěděla jsem se to až mnohem později, když už děda mezi námi nebyl. Že by se mu takhle lépe četlo? Nevím, jaká byla jeho motivace, a vlastně mě to ani nezajímá. Nikdy mi tohle poměrně podstatné zjištění nezkazilo dojem, kterým se mi tyto nádherné pohádkové momenty zapsaly pod kůži. Těžím z nich ještě dneska.

A v tom to právě je. Nezáleží na tom kdo, co a bůhvíjak krásně čte. Jde o to, že se vůbec čte a že se u toho všichni baví. Když dítěti čtete, vytváříte si s ním ještě silnější citové pouto. Jste tam v tu chvíli jen a jen pro něj. Knížka vám nenápadně pomáhá vytvořit atmosféru rodinné intimity, na níž budete s nostalgií vzpomínat vy i vaše dítě ještě za mnoho let.

Investice do budoucna

Pro racionálněji uvažující čtenáře ještě dodám, že všechny výzkumy poukazují na blahodárný vliv hlasitého předčítání na vývoj dítěte. Pomáhá dětem zvyšovat čtenářskou gramotnost. Buduje kladný vztah ke knihám a čtení obecně, rozvíjí schopnost porozumět čtenému textu, poznat, „co tím chtěl autor říct“, sdílet poznatky a dojmy získané četbou, využívat čtení v běžném životě, při učení apod.

Smutné je, že klesající trend zájmu dětí o čtení se už léta nedaří výrazně zvrátit. Úroveň čtenářské gramotnosti jde taky dolů, stejně jako výsledky vzdělávání českých žáků ve všech ostatních oblastech. Na úzkou souvislost poklesu čtenářské gramotnosti s výsledky vzdělávání poukazují i učitelé. Časem, který investujete do svých dětí tím, že jim budete předčítat, vysvětlovat význam slov a necháte je třeba i vybrat knihu, významně zvýšíte jejich šance na budoucí uplatnění v zaměstnání i úspěch v soukromém životě.

Pozn.: Tento článek prosím neberte jako návod na úsporné ob-stránkové čtení. Ne každé dítě může projevovat takovou míru tolerance jako já. 🙂

Zdroj: NÚV, Scio

Milovnice pohádek, fantazírování, máma dvou dětí a autorka blogu a e-knížek Laskavé pohádky, Abeceda pro smíšky a S Bonifácem na vandru.
Komentáře
  • >> Stáhněte si pohádky

    cokoladova_cover4

  •  

    balónová

  • PINDRLÍK

  • skuhrinek

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky