21.4. 2016

Před usnutím mě pohladil andílek z Uklidňovánky

Kdo u vás doma usíná první? U nás tatínek „Ale když mně nejde usnout.“ Tuto větu jsme s manželem slýchali jistou dobu s železnou pravidelností večer co večer. Mám dokonce pocit, že postel pro naši dcerku představovala cosi jako trestnou lavici. Zpočátku jsem nechápala. Jak je možné, že tak malé dítě necítí únavu? Já s...

3.4. 2016

Jednoduchý fígl, jak si udělat z přebalování milou činnost

Snad každá maminka (ale i tatínek) ví, že přebalit potomka, který se rozhodl, že se prostě přebalit nenechá, je skoro nadlidský úkol. Můj mladší synek taky už dávno není to statické bezbranné miminko „kam ho položíte, tam ho najdete“. Přebalování už je dneska fakt nářez. Tak jsem se rozhodla sáhnout po osvědčeném způsobu, jaký jsem...

24.3. 2016

5 laskavých velikonočních říkanek, které ještě skoro nikdo nezná

V článku s veselými zážitky na Velikonoce mého dětství jsem pro vás připravila i seznam odkazů s tradičními velikonočními říkankami a koledami. Jako třešničku na dortu mám pro vás pět „fungl-nových“ velikočních říkanek a koled ze své dílničky. Malované s mašličkou Dobré ráno, vejce milé, dnes nás čeká krásný den. Budem barvit umě, čile, tebe,...

24.3. 2016

Už máte svou velikonoční koledu? aneb Třesky plesky, nejhezčí koledy jsou český…

… jasné, aj moravské, hromy a blesky…:) Letošní Velikonoce s novou Moje dcerka se letos rozhodla, že by bylo hezké naučit se nějakou neotřelou velikonoční koledu, protože „Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný…“ se už loňské Velikonoce krapítko oposlouchaly. Navíc z obohacení hodovacího repertoáru by prý snad mohlo kápnout i nějaké to vejce nebo čokoláda...

11.3. 2016

Literárním ignorantem snadno a rychle

V minulém článku jsem psala o tom, jak nadchnout děti pro společné čtení. Podle reakcí okolí soudím, že navzdory tomu, co se píše a říká o upadajícím zájmu o knihy, je mezi námi pořád ještě spousta nadšených čtenářů a „předčítačů“. Chci se tedy s vámi podělit o další postřehy a nápady. Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými...

24.2. 2016

15 a 1 rada navíc, jak si s dětmi vytvořit na společném čtení závislost

Nedávno jsem si povídala s kamarádkou. O čem? Samozřejmě že o pohádkách a čtení. Prý že doma skoro nečtou. Důvod? Nemají na to s manželem nervy. Děti neposedí, nepomlčí, v nestřeženém okamžiku knížku vytrhnou předčítajícímu z ruky. Prostě horor! Někdy to končí dokonce křikem. V lepším případě děti škemrají: „Prosím, maminko, už nečti.“ Co s...