Ach, ta ošklivá výchova! Ale je v tom nevinně.

jezismarjaPřed nedávnem jedna „dobrá duše“ sdělila naší Stelince, že je nevychovaná. Bohužel už jí nepověděla, co to vlastně znamená. Vzhledem k tomu, že tato informace byla patrně doprovozena nemalým škareděním a mračením, dovodila si moje čtyřletá dcerka, že se jedná o něco mimořádně odporného, ošklivého, či dokonce sprostého.

Naštěstí si doma dost povídáme, malá je zvyklá ptát se na všechno a navíc na sebe i leccos „práskne“. Brzo tedy přišlo na přetřes i toto slůvko i celá nepříjemná situace. Vysvětlili jsme si jeho význam, probraly jsme, co mohlo dotyčnou osobu vést k tomuhle závěru a jaké z toho plyne ponaučení. Pak se dcerka krátce zahloubala a odzbrojila mě bezelstnou poznámkou: „Tak to mě, maminko, asi málo chováš, když jsem nevychovaná.“

Co na to říct? Tupý výraz ve tváři mě prozradil. Fakt jsem nevěděla. Moje „malá milá koučka osobního rozvoje“ mi zase jednou poskytla námět na zamyšlení. Proto jsem napsala tenhle článek, kde si dovolím s trochou nadsázky na tohle téma „zafilozofovat“. 🙂

Nemůžu si pomoct, ale často mi v souvislosti s výchovou proletí hlavou říkankové „lahůdky“ jako třeba:

„Paci paci pacičky, táta koupil botičky

a maminka metličku na zlobivou holčičku.“

… nebo…

„Ohýbej mě, mamko, dokud jsem já Janko.

Až já budu Jano, neohneš mě mámo.“

Znáte je taky? Musím podotknout, že u nás už teda moc nefrčí.

Asi i proto se setkávám s tím, že řadě rodičů, kteří tak úplně nepreferují autoritativní přístup k dětem, se používání slova „výchova“ příčí. Taky jsem se mu jednu dobu skoro štítívě vyhýbala. Proč ale? Vždyť je to jen slovo. Hezké slovo, kterému my dáváme nehezký příznak. Zamýšleli jste se někdy nad výrazy výchova, vychovávat? Schválně, zopakujte si několikrát po sobě: VÝCHOVA. A teď: VYCHOVÁVAT. Tak co? Slyšíte to v tom? Cítíte to?

Kdybyste váhali, letmý pohled do etymologického slovníku (etymologie – obor zkoumající původ a vývoj slov) vás ujistí, že jsou odvozeny od slovesa chovat/i, podobně jako třeba staročeská chóva (chůva), nebo moravská chovačka (plachta, ve které se chová dítě). Aby toho nebylo málo, ve slovníku synonym (slova se stejným významem) se dozvíte, že ekvivalenty ke slovesu chovat jsou držet v náruči / na klíně, opatrovat, pečovat, starat se, uchovávat, pěstovat, ale i třeba mít v sobě, obsahovat či pociťovat.

chováníNevím, jak ve vás, ale ve mně tyto pojmy vyvolávají vesměs milé, laskavé a něžné dojmy. V souvislosti se třemi posledními významy mi na mysli vytane pocit blízkosti, sounáležitosti, něco je u mě, ve mně. To je přece krásné!

Proč tedy máme pořád takové nutkání děti v rámci výchovy usměrňovat křikem, nebo dokonce fyzickými útoky? Pak se divíme, že na nás naše zlatíčka „štěkají“ nebo dokonce se po nás ohánějí. Proč se snažíme strašením a vydíráním eliminovat jejich nežádoucí chování a podplácením posilovat to žádoucí? Pak se budeme pozastavovat nad tím, že to dítě pro nás neudělá nic samo od sebe, nikdy se nám s ničím nesvěří, lže a zatlouká.

Proč je nutíme bezmyšlenkovitě poslouchat na slovo? MY jsme to tak řekli, tak to TAK bude! Za pár let jim zase budeme říkat: „A kdyby ti Pepa řekl, ať skočíš z okna, tak skočíš? To nemáš VLASTNÍ ROZUM?“ Tvarujeme je, aby se nám hezky porovnaly do škatulek, protože nikdo přece nechce být jiný.

Často jim říkáme: „Nedělej, nesahej, nekřič, nemluv…“ Všimli jste si někdy, jaké slůvko malé dítě slyší nejčastěji od svých vychovatelů: „NE!“. Komické je (tedy spíš tragikomické), že prvním slovem u řady dětí nebývá „máma“ nebo „táta“, jak by se dalo předpokládat, ale je to překvapivě „NE!“. A my nechápeme, kde to to dítě vzalo.

Nebudu tady spekulovat nad důvody, proč se to tak děje, na to si musí každý odpovědět sám podle sebe. Nebudu tady ani nikoho nabádat k tzv. volné výchově, kdy si dítě dělá ze vztahu k rodičům i okolí „co-chcárnu“. Opět platí, že si každý rodič musí zodpovědně najít to, co vyhovuje jemu a jeho dětem.

Chci vás jenom poprosit: Nezatracujte výchovu. Chovejte svoje děti a dávejte jim svou lásku ne po lžičkách, ale po lopatách. A když si budete myslet, že už je té lásky dost, tak ještě přihoďte pár lopat! Od toho totiž to vyCHOváVÁNÍ je především! 🙂

Milovnice pohádek, fantazírování, máma dvou dětí a autorka blogu a e-knížek Laskavé pohádky, Abeceda pro smíšky a S Bonifácem na vandru.
Komentáře