„Byla jednou pohádka“ – hra pro pršavé počasí

head„Zase prší a studedě fouká. Brrr, tab je ziba. S rýbou ved stejdě debůžebe.“

„Tak si zahrajeme něco doma.“

„Fajd. Ale pexeso adi člověče už dehraju.“ 😉

Je vám to povědomé? Taky už trávíte s dětmi několikátý (tý)den doma? Nápady na rozptýlení malých kýchálků s odřenými nosy docházejí? Třeba najdete inspiraci v tomto článku.

Ukážu vám jednoduchou a kreativní hru jako stvořenou právě pro propršené dny. Díky ní si stvoříte vlastní pohádkový minipříběh. Když budete mít štěstí a dobrou náladu, třeba se i zasmějete.

Nonsens, čili blbost?

A nebude to jen tak ledajaký příběh, nýbrž nonsensová pohádka. Co že je to za blbost? Nevíte přesně, o co jde? Kdo si pomyslel něco o blbosti, byl hodně blízko a vyhrává. Může si dočíst tenhle článek. 😉

Nonsens je zjednodušeně řečeno nesmysl. Je to takové vyjádření, které postrádá buď zčásti, nebo zcela smysl, obsahuje nesmyslné prvky, působí absurdně. Určitě jste se s ním všichni setkali, ať už v pohádkovém příběhu „Alenka v říši divů“ Lewise Carrolla, nebo třeba v „Pipi Dlouhé punčoše“ od Astrid Lindgrenové.

Nic ulítlého není pro nonsens dost ulítlé

Proč jsem si vzala na paškál zrovna nonsens? Je to jednoduché: nonsens a dětská fantazie k sobě pasují jako „zadek na hrnec“. Ba co víc, tento literární žánr pomáhá dětskou fantazii rozvíjet. V nonsensu prakticky neexistují hranice, které by omezovaly fantazii tvůrce či čtenáře. Nic fantazijně sebevíc ulítlého není pro nonsens příliš ulítlé. A o to právě jde ukázat dětem jejich „neomezené“ možnosti.

tree-314912_640Pro celou rodinu

Jak jsem už napověděla, při hraní této hry se „vyblbne“ klidně celá rodina. Je fajn, když se do ní zapojí alespoň 3 – 5 osob. Důležité samozřejmě je, aby ta osoba už uměla, když ne psát, tak aspoň mluvit. Nemusíte teda čekat, až půjdou prťata spát. Naopak, zapojte je taky. Jak? Vytvořte týmy psavců s hovořícími nepsavci. Psavci budou zachycovat písmem nápady nepsavců a nepsavci budou zase na oplátku inspirovat psavce.

Ti nejmenší můžou vymýšlet právě ty nejujetější nápady. Tak proč zbytečně oslabovat tvůrčí tým, že? 🙂

PRAVIDLA HRY „BYLA JEDNOU POHÁDKA“

Podobnost čistě záměrná

Určitě jste si někdy zahráli hru (nebo jste o ní aspoň slyšeli) „Kdo, co dělal, kdy, s kým, proč…“.

Pro ty, kteří ještě tápou, přiblížím. Několik osob zapisuje postupně na kolující papír odpovědi na otázky „kdo?, co dělal?, kdy?…“ Papír se po každém zápisu přehne, nakonec se rozloží a přečte se výsledek.

Hra „Byla jednou pohádka“ je založená na stejném principu. Až na jednu drobnost. Ve hře „Kdo, co dělal…“ jsou zapisována pouze slova (slovní spojení) a vzniká věta, zatímco v „Byla jednou pohádka“ se zapisují rovnou věty a vzniká text.

pencil-918449_1280Co potřebujete?

  • hráče
  • papíry
  • tužky (počet hráčů, papírů a tužek by měl být stejný)
  • fantazii

Postup

  • Hráči postupně zapisují na kolující papír odpovědi na níže uvedené otázky ve stanoveném pořadí. Odpovědi by měly mít formu věty. Nemusíte být zbytečně strozí, čím víc se rozepíšete, tím bude výsledné vyprávění barvitější. Mějte pořád na paměti, že píšete pohádku, takže do vět tu a tam vpašujte nějaký ten pohádkový prvek. O tom, co dělá pohádku pohádkou, a jaké jsou charakteristické pohádkové rysy, si můžete přečíst v tomto článku. Hlavně nezapomeňte na šťastný konec!
  • Papír se po každém zápisu přehne, aby zapisující osoba neviděla, co napsala ta předcházející.
  • Po vyčerpání otázek se papír rozloží a může se číst.

Otázky

  1. Úvodní věta. Kdo žil byl/byl jednou jeden? (např.: živá bytost, neživá věc, město, království, abstraktní pojem…)
  2. Jaký byl? (např.: malý, velký, milý, dřevěný…)
  3. Co dělal/způsoboval? (např.: uměl navařit kaši, chodíval na procházku do lesa, nebo způsoboval, že se v jeho přítomnosti všichni smáli…)
  4. Proč to dělal? (např.: aby potěšil druhé, aby zahnal nudu…)
  5. Kdy to dělal? (např.: brzo ráno, včera, v pondělí, v létě…)
  6. Kde to dělal? (např.: doma, na zámku, ve sklepě, na střeše, v ZOO…)
  7. Co se stalo jednoho dne? (např.: něco nového, někdo přišel, odešel…)
  8. Pak se stalo ještě něco nečekanějšího… Co to bylo?
  9. A najednou kde se vzal, tu se vzal… Kdo? (kdokoliv od skřítka Františka po Chucka Norrise :))
  10. Co ten někdo (kde se vzal, tu se vzal) udělal? (např.: zatančil, všechny zachránil, vymyslel něco geniálního…)
  11. Závěrečná věta (Např.: A všechno dopadlo dobře./A všem bylo dobře./A jestli neumřeli,…/další návrhy viz následující odstavec)

Nezávazné doporučení

Doporučuju používat typické pohádkové formulace (pohádkové klišé). Posílíte tak pohádkový dojem.

Třeba na začátek (bod č. 1): Byl jednou jeden… / Žil byl… / Za sedmero horami… / Byla nebyla…

Nakonec (bod č. 11): A od té doby žili všichni šťastně a spokojeně./A šťastně spolu žili, až zazvonil zvonec. A jestli neumřeli, …

A kdekoliv mezi tím: V tom…, Když v tom… , Jednoho dne…, Tu se objevil…

A co vám z toho může vzniknout?

„O králi, který si nahříval bříško“ (1. verze)král

Byl jednou jeden král.

Byl puntíkatý a celý zaprášený a potlučený.

Celé dny se vyvaloval a nahříval si na sluníčku bříško.

Dělal to zásadně v listopadu.

Dělal to jedině na verandě.

Protože to za něj nikdy nikdo neudělal.

Jednoho dne přijela na návštěvu tetička Filoména se strakatým papouškem.

A pak se stalo ještě něco nečekanějšího.

Koupil si stírací los a vyhrál spoustu peněz.

Najednou kde se vzal, tu se vzal Taťka Šmoula.

Rozkročil se na pódiu a zazpíval písničku „Ráda sněhuláky stavíš“ z Ledového království.

A všem bylo dobře.

Zazvonil zvonec…

Dolaďte to podle chuti

S velkou pravděpodobností vám vznikne dost málo smysluplný text, který je třeba doladit jak po gramatické (např.: sjednotit mluvnické rody, časy apod.), tak i významové stránce. Jak sami zjistíte, byla by hodně velká náhoda, kdyby se vám napoprvé podařilo vytvořit koherentní a jednolitý text.

Výsledné „surové vyprávění“ můžete použít jako osnovu a vytvořit z něho rozpracovanější pohádkové vyprávění či pohádku. To se přímo nabízí a já vám to vřele doporučuju. Co se dá vykouzlit třeba z naší pohádky „O králi, který si nahříval bříško“, vám ukážu někdy příště.

Mnoho nesmyslů – čtenářovo bezvědomí

Pohádka by sice měla být nonsensová, ale snažte se docílit toho, aby to nebyla jen změť zmatených vět. Dejte tomu nějaký děj s aspoň náznakem hlavy a paty. Absolutně nesouvisející výpovědi bez kontextu ve finále nepůsobí ani tak komicky, jako divně. To už záleží na vašem citu.

Tato hra a následné ladění příběhu je ideální příležitost, jak si dát s dětmi nenásilné a nenápadné „opáčko“ z českého jazyka. Děti se během hraní učí pracovat s pojmy a textem, formulovat myšlenky a odpovídat celou větou, rozšiřují si slovní zásobu a vytvářejí si kladný vztah k literatuře (ne, fakt to není sprosté slovo 🙂 ).

Neroste vám doma malý spisovatel?

Můžu vám z vlastní zkušenosti potvrdit, že radost z vlastnoručně vytvořené pohádky je ta nejlepší motivace pro další vymýšlení a psaní. Budu moc ráda, když se o své výtvory podělíte, ať už v komentářích, nebo mi je pošlete na mailovou adresu: laskavepohadky@zuzanaverescakova.cz.

Popusťte fantazii uzdu a pusťte se do toho, hrajte si a blbněte. Dovoleno je všechno, co si budete přát a na čem se dohodnete. Až na jedno – logiku a racionální uvažování nechte v klidu odpočívat!

Milovnice pohádek, fantazírování, máma dvou dětí a autorka blogu a e-knížek Laskavé pohádky, Abeceda pro smíšky a S Bonifácem na vandru.
Komentáře
  • >> Stáhněte si pohádky

    cokoladova_cover4

  •  

    balónová

  • PINDRLÍK

  • skuhrinek

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky