15 a 1 rada navíc, jak si s dětmi vytvořit na společném čtení závislost

Nedávno jsem si povídala s kamarádkou. O čem? Samozřejmě že o pohádkách a čtení. Prý že doma skoro nečtou. Důvod? Nemají na to s manželem nervy. Děti neposedí, nepomlčí, v nestřeženém okamžiku knížku vytrhnou předčítajícímu z ruky. Prostě horor! Někdy to končí dokonce křikem. V lepším případě děti škemrají: „Prosím, maminko, už nečti.“

Co s tím? Jestli tuto situaci znáte, mám pro vás několik užitečných rad, ze kterých si vyberou i rodiče dětí knihomilů. Rady a doporučení pocházejí především z knihy Jima Trelease The Read-Aloud Handbook. Několika málo postřehy přispěla i moje maličkost. Následujícími radami navíc pomůžete dítěti vytvořit vřelý vztah k četbě a knihám. A to se jim bude do budoucna určitě hodit. 🙂

love_of_books_202371 1. Na nic nečekejte

Nečekejte, až bude dítě starší a „dostane rozum“. Čím dřív začnete číst, tím lépe. Buďte trpěliví a čtěte tak často, jak jen to jde. Dítě se vám časem naučí naslouchat. Začínejte s jednoduchými knihami s předvídatelným dějem, časem přidávejte na náročnosti.

2. Nalaďte se

Před čtením nechte dítě zklidnit a zeptejte se ho např., kde jste včera skončili, o čem jste četli posledně apod.

3. Zapojte ho

Následující rady jsou vhodné pro batolata a děti předškolního věku. Při opakovaném čtení vynechávejte slova či fráze a nechte je dítě doplnit. Můžete ho nechat obracet stránky nebo hlídat záložku. Pokud vás váš prcek ne a ne v klidu poslouchat, nechte knihu knihou a vyprávějte mu příběhy „spatra“. Pojmenujte po něm hlavního hrdinu, dělejte dramatické mezery, udržujte oční kontakt, nechte ho vyjadřovat se k ději. Tím dítě nenápadně připravíte na pozdější čtení z knihy „naostro“.

4. Upozorněte ho, že knížky píšou skuteční lidé

Prozraďte dítěti, kdo je autorem a ilustrátorem knihy, a něco mu o něm/o nich povězte. Na přebalu bude určitě uvedeno pár informací. Divili byste se, kolik dětí si myslí, že se knížky vyrábějí třeba jako plastové odlitky.

5. Zaměstnejte ruce

Zaměstnejte jeho ruce, zatímco bude poslouchat. Zvlášť se k tomu hodí pastelky, papír, nůžky…

6. Povídejte si o obrázcích

Děti obrázky milují. Ptejte se jich, jak se jim líbí, co popisují. Důležité je, aby dítě na obrázky během čtení vidělo. Před čtením mu ukažte ilustraci a zeptejte se ho, o čem si myslí, že to bude.

7. Vtáhněte ho do děje

V průběhu čtení se občas svého malého zeptejte, co si myslí, že bude dál. Udržíte tím déle jeho pozornost. Na konci čtení si povídejte o tom, co jste četli. Podpořte dítě, aby se k příběhu samo vyjádřilo – může vyprávět, malovat, zpívat, tančit, přehrávat repliky, ti starší mohou i psát. Fantazii se ani v tomto případě meze nekladou. Nenuťte ho ale k tomu, co by samo nechtělo.

8. Ozvláštněte mu to

Čtete třeba o medvídkovi? Přiberte k četbě plyšového medvídka, kterého může mít malý posluchač v ruce. Občas položte dítěti otázku týkající se děje a společně na ni najděte v knize odpověď. Posílíte tím jeho čtenářské kompetence a znalosti. Pověste si třeba na dveře od pokojíčku tabuli, kam si bude moci zaznamenat, kolik knih už s vaší pomocí přečetlo. Bude mít ze sebe radost a bude se moci pochlubit návštěvám.

9. Dočtěte to

Vždy dočtěte knihu do konce. Pokud jste si ovšem nevybrali opravdu otřesné dílo, které už ani dítě nechce číst. 🙂 Čtení má být radost, ne teror. Nenechávejte dítě čekat několik dní na pokračování, otrávíte ho tím.

10. Čtěte klidně každému sourozenci zvlášť

Toto doporučení se týká především dětí s větším věkovým rozdílem. Je to sice namáhavější přístup, ale pro posílení individuálních vloh jednotlivce neoddiskutovatelně prospěšnější. Pokud jsou vaši drobečci na ostří nože, vyhnete se nadto zbytečnému nervování, které by vás stály jejich případné bitky. Umí-li vaše starší dítě už číst, nechte ho na chvíli předčítat mladším sourozencům.

11. Udělejte si pohodlí

Mějte při tom vždy na paměti, že vás musí dítě dobře slyšet a především vidět do knihy.

12. Hrajte si s hlasem, buďte dramatičtí a hlavně… intonovat – intonovat

Nestyďte se a při čtení si pohrajte s hlasem. Měňte jeho tón, střídejte tempa. Odlište promluvy jednotlivých postav změnou zabarvení hlasu. Během napínavé části mluvte pomaleji a tišeji – posluchači budou napjatě poslouchat. Zakřičte, když postava křičí, zazpívejte, když je to třeba. Nečtěte dětem monotónně. Někdo by mohl namítnout, že monotónní četba dítě spíš uspí. Podle mé zkušenosti se váš špunt spíš začne nudit. A co udělá znuděné dítě? S největší pravděpodobností vám přestane naslouchat.

13. Pánové, zapojte se!

Děti milují, když jim čtou muži. Malé děti mají maminek za celý den plné zuby. Děti školou povinné zase celý den koukají na paní učitelky. Ženský prvek si navíc spojují mnohem častěji se školstvím než mužský a školu si zase asociují s úkoly a povinnostmi. Děti to pak často vnímají takhle: kniha = povinnost. Vnesením mužského elementu do čtení pomáháme především chlapcům nacházet k literatuře pozitivní vztah.

14. Doma, v autě, v čekárně

Pamatujte na to, že číst se dá prakticky kdekoliv a každá využitá příležitost se počítá. Může se i stát, že např. při čtení v čekárně u lékaře se vám spontánně rozšíří posluchačská základna. 🙂

15. Vypněte televizi, nebo aspoň zvuk

Nevím, jestli má smysl toto doporučení dál rozebírat. O negativním vlivu televize na vývoj dítěte byly popsány tuny papíru. Pokud není vyhnutí a vaše dítě umí číst, vylepšete mu její sledování tím, že vypnete zvuk a zapnete skryté titulky. Připravte se ovšem na přinejmenším hodně kyselý výraz. 🙂

A ta 1 rada navíc: UŽÍVEJTE SI TO! 🙂 Ta doba, kdy si s vámi budou chtít číst, trvá fakt krátce.

Milovnice pohádek, fantazírování, máma dvou dětí a autorka blogu a e-knížek Laskavé pohádky, Abeceda pro smíšky a S Bonifácem na vandru.
Komentáře